Pražské parky se budou obnovovat [25.9.2003]

Autor: Dáša Žaludová | Městská část: Praha 5

Pražské veřejné městské parky vznikaly před více než 150 lety. Na stovky se dají počítat parky a zahrady, kterými se Praha může pochlubit. Vznikaly pod označením sady hlavně v době panování císaře Františka Josefa I. (1848-1916). Prvním parkem, který byl vědomě založen jako veřejný, jsou Chotkovy sady. Parku, jež sousedí s Královskou zahradou a Letohrádkem královny Anny, je letos už plných 170 let.

Zakládání parků přímo souviselo s oživením českého kulturního života. Bylo i zřejmou snahou bránit se někdy až bezohlednému rozvoji průmyslu a stavebnictví. Nejvíce parků vzniklo po zrušení městského opevnění a po připojení předměstských obcí k Praze. Pražané ale nebyli odkázáni jen na budování parků, které mnohdy iniciovala sama obec. Už na počátku 19. století byla pro ně přístupná rozlehlá Královská obora, známá též jako Stromovka. I přes množství parků se mnohým dnešním návštěvníkům hlavního města zdá, že zeleně je v Praze spíše málo. Hlavní město nemá parků málo, ale ne všem obyvatelům jsou snadno dostupné.

Zeleň v Praze je nepravidelně rozložena. Centrum a severovýchod má zeleně málo, jih a jihozápad naopak dost. Stará vyobrazení přitom dokládají, že kdysi bylo víc zeleně iv samotném středu města. Počítala s ní velkorysá koncepce zakladatele Nového Města Karla IV. a zahrady byly po staletí nedílnou součástí klášterů, paláců, špitálů i měšťanských domů. Pás zahrad byl v těsném sousedství Václavského náměstí. Na místě hlavní pošty bývala ve 14. století unikátní Andělská zahrada, tehdy jediná světská lékárnická zahrada ve střední Evropě.

V Praze se zachovaly cenné historické zahrady, které nesou stopy minulých slohů. Nejen ony, ale i původní obory, sady či vinice, byly zpřístupněny postupně, většina až ve 20. století. Za nejkrásnější jsou považovány palácové zahrady na Malé Straně a v okolí Pražského hradu. Citlivé obnovy se dočkaly v posledním desetiletí.

Oblíbeným cílem procházek je obora u Letohrádku Hvězda, parky na Vyšehradě, malostranská Kampa, Klamovka (na snímku) a řada jiných. Velké štěstí měly sady na svazích Petřína. V 80. letech minulého století se podařilo odvrátit plán, podle něhož měly být vykáceny všechny ovocné stromy. Jabloně a hrušně měly nahradit jehličnany. Překrásná Seminářská zahrada byla zachována. Původně celý areál dnešní Seminářské zahrady byl odpradávna upraven a využíván pro produkci hroznů a ovoce. Historický vývoj svědčí o nevídaném, do dnešních dnů zachovaném, specifickém fenoménu Prahy, tj. spojení centrální části velkoměsta s hospodářsky využívanými, zahradnicky obdělávanými plochami po dobu trvající nepochybně více než 600 let. Dnes je tu 2734 ovocných stromů. Nyní není pochyb o tom, že myšlenka kontinuity historie byla šťastná a že na petřínské stráně ovocný sad patří. Žádoucí je celková rehabilitace s respektováním historických aspektů Kajetánských teras, které byly původně organickou součástí klášterního komplexu u kostela Panny Marie Ustavičné pomoci a sv. Kajetána. Rozkládají se na jižním svahu pod rampou Pražského hradu. V současnosti jsou zpustlé a minimální údržba je věnována pouze travnatým plochám. Kajetánské zahrady měly původně sloužit k odpočinku návštěvníků Hradu.

V době překotného budování supermarketů jsou Pražané velmi citliví na sebemenší zásahy do parků a zeleně. Velmi ostře reagují na jakýkoli pokus o vykácení stromů. Vadí jim i to, má-li jeden strom padnout jen kvůli výsadbě jiného. Připravované rekonstrukce zahrad a parků nejednou komplikují protesty ekologických či občanských sdružení.

↑ Nahoru

Komentáře

Komentářů: 1